Příběh

 

Píše se rok 2051, nebo to je 52 ? Kdo ví, už jsem tak nějak ztratil pojem o datu, pochybuji, že ještě někoho zajímá co je za rok, nebo den. Je to už dávno co uhasla ohniska války. Jaké války se ptáte ? No tak se poklidně usaďte a nechte starce vyprávět. Pamatuji si to docela přesně. Hmmm byl to krásný rok 2019, na nebi ani mráček a pak se to stalo… obrovský hukot a otřes…. ze zpravodaje jsme se dozvěděli že obří meteorit zasáhl pobřeží Indie a vyhladil takřka celou populaci Asie a blízkého východu, dále obrovské množství popílku, které při nárazu vzniklo, doslova zakrylo oblohu na polovině zeměkoule, táhnoucí se od Číny přes Evropu až do Ameriky. Podle všech vesmírných institucí veškeré pokusy o odklonění meteoritu byly neúspěšné , proč to vláda neoznámila? To štěkáte na špatný strom. Každopádně nějakou dobu se dařilo řídit evakuační plán, ale potom se popel začal snášet na zem a tím pádem se znečistilo přírodní prostředí, společně s vodou. Masové vymírání zvěře, ryb a rostlin následovalo krátce potom. S nedostatkem jídla a vody, nastal mezi obyvatelstvem hladomor, kterému padlo za oběť miliony lidí, navíc se začaly vztahy mezi státy vyostřovat, všichni požadovali zásoby od druhých a nikdo se samozřejmě nechtěl dělit. Napětí prasklo 6.prosince 2019 kdy Čína napadla Ruskou zásobárnu vody a potom se to už vezlo, Amerika zaútočila na Kanadu, Francie na Anglii a další a další. Jakoby přírodní katastrofa nebyla málo, ne oni se museli začít vraždit ještě mezi sebou. Táhlo se to rok, dva a potom se z kráteru začalo něco rojit, nějaký parazit či jak to nazvali, který infikoval lidi a snižoval jejich inteligenci natolik že se začali chovat jako divá zvěř a útočit na vše co bylo okolo nich. Šířil se nejprve vodovodní řadem a později i kousnutím. Mocnosti tomu nevěnovali pozornost dokud se to nezačalo šířit i mezi vojsky a to už bylo pozdě. Takže takto nějak lidstvo pomalu zaniklo. Když už nebylo vojáků co by bojovali či hlídali dodržování zákonů, válka tak nějak skončila, vládnoucí vrstva zmizela bůhví kam, někteří říkají že odešli do bunkrů, jiní že umřeli. S vládou pryč nebyl důvod pro lidi zůstávat v evakuačních zónách, když je tam žádná pomoc stejně nečekala. Zbylé hrstky lidí se rozutekly do různých koutů světa, někteří zakládali vlastní opevněná „města“, jiní okrádali a vraždili ostatní co přežili, a ti poslední se snažili přežít z čeho mohli. S takřka neustálou hrozbou nájezdníků a těch věcí co se už nedají nazývat lidmi se stal každodenní život velmi těžký. S dalšími roky a dalšími generacemi, lidé zapomněli na to co bylo, a jediný cíl dneska je přežít. Inu a to je asi tak vše co bych ti řekl, měl bys už jít, mám pocit že mě místní „Bezpečnost“ brzo navštíví a nebylo by dobré kdyby tě tu viděli. Je to v pořádku, koneckonců jsem starý a zasloužím si klid a teď už běž.

Město duchů – zde poprvé potkáváme hlavní 4 frakce celého příběhu. Situace byla velice žalostná, frakce prakticky nedisponovaly žádnou výstrojí, municí a zbraněmi (neměli ani svítilny – na lokace se svítilo cigárem :D). První noc pobytu ve městě se objevili nebezpeční tvorové – rychlí, tiší a krvelační, nekontrolovaní nikým a ničím, jen svou touhou zabíjet. 

Jeden z nich byl nad nimi – větší, silnější, chytřejší. Bubakis. Tento tvor přišel z čistajasna z hlubin města duchů. Byl naprosto imunní vůči veškerým, zde dostupným zbraním. Současně s ním vyšla najevo i skutečnost existence vědeckého projektu s názvem Sparťan. Tento projekt již před 30 lety započali první zakladatelé Slavjanské army. Mělo se jednat o supervojáka schopného bojovat v jakémkoliv prostředí, za jakýchkoliv podmínek a proti jakémukoliv nepříteli. Projekt byl myšlen jako zbraň proti blížící se hrozbě z vesmíru. Byl však pozastaven z důvodu velkého počtu neúspěšných pokusů. Bubakis byl posledním subjektem. Disponoval všemi „kladnými“ vlastnostmi supervojáka, ale zároveň i mnoha „zápornými“. Jednotlivé frakce se snažily získat alespoň část projektu pro sebe. 

Po městě se rozšířila informace o skrytém bunkru Slavjanské army, který je stále Slavjany obsazen. Frakce se tedy snažily se Slavjany spojit a bunkr nalézt. Mezi obyvateli Města duchů se ale pohybovala ještě další skupina – Kolonizátoři. Malá skupinka agentů, uvězněná na Zemi, která hledala způsob, jak Zemi opustit. 

V průběhu zkoumání města, nechávání se zabíjet mutanty, se objevila další informace o další Slavjanské základně – a to konkrétně zbrojnici, která měla vyzbrojit Sparťany do války s nepřítelem – s Kolonizátory. Zbrojnice se nacházela hluboko pod hladinou jezera a za použití běžných technologií nebyla dostupná. Jedinými lidmi, kterým se podařilo dostat dovnitř byl guvernér Řádu a několik příslušníků Českých lvů. Ve zbrojnici se nacházelo velké množství arzenálu – tanky, meziplanetární plavidla, obrněná vozidla, zbraně a nespočet munice. Je známo, že tyto dvě frakce získaly nějakou kořist.

Slavjanská osádka bunkru očekávala příchod Slavjanské divize, a proto po 30 letech otevřela bunkr. Tohoto činu využili Kolonizátoři, kteří věděli o přítomnosti velice vyspělého zařízení v bunkru – Hvězdné brány, není známo, jak ji Slavjani získali, jedná se však o zařízení, které dokáže přepravovat hmotu během několika sekund napříč vesmírem. S pomocí své vyspělé techniky pronikli kolem stráží, uprchli branou a vzali s sebou jistý velice vzácný artefakt ukořistěný původně Grabiezky, z nichž některé nabrali do svých služeb. Osádka bunkru se nejprve spojila s Českými lvy – odnož Slavjanů, protože divize Slavjanů nebyla schopna dorazit včas. Frakce Rangerů a Grabiezců se pokusili za pomocí svých posil proniknout do bunkru násilím. Bunkr odolal jen díky příchodu zmíněné Slavjanské divize, která zaútočila frakcím do zad. Této příležitosti využil Řád a Reich – uzmuli kořist a zmizeli. Po tomto střetu byli všechny ostatní frakce kromě Slavjanů nuceny opustit Město duchů.

 

 

Po jisté době svárů se spolu frakce Čeští lvi, Řád, Rangers opevnili v bunkru Reichu, pod vedením důstojníka Hanse Keirnicha. Po jistou dobu bylo toto společenství prosperující, spojeným jednotkám se podařilo zajistit blízké bunkry a získat potřebné zdroje pro funkci bunkru. Jediné nebezpečí představovali až moc podezřele organizované útoky mutantů. Komunita i tak sílila.

Spojené jednotky Aliance objevili ustupující skupinu Slavjanské army s mnoha zraněnými v čele s majorem Nikolajem Federovem. Od kterého se poté dozvěděli o blížícím se nebezpečí svaté armády, a o tom že svatá disponuje zbraněmi hromadného ničení. Federov se snažil vyjednat navrácení odcizeného materiálu i s kopiemi projektu Sparťan. Na oplátku slíbil pomoc v boji proti nepříteli a možnou účast na projektu skupině vědců.

Již dlouhou dobu se mezi frakcemi skrývali agenti jedné z nejmocnějších frakcí naší série – Kolonizátoři. Jedná se o mimozemskou frakci, disponující vysokou technologickou úrovní, daleko přesahující možností lidí. Slavjanská army o blížící se hrozbě po celou dobu věděla a snažila se na ni připravit, a to zejména projektem Sparťan. První skupina byla odhalena a zabita. Druhá skupina agentů využila situace zmatku, díky sabotérům svaté armády a zabila značnou část jednotek Českých lvů doprovázející svého velitele.

Slavjanská arma byla téměř poražena, zbylo jen pár jednotek které se snažily zastavit postup Svaté armády směřující do střední Evropy. Bohužel bez velkého úspěchu. Zbylé jednotky se snaží přemístit ze své severní základny do Česka, aby zde dokončily svůj úkol – Sparťana.  

Vojenské útvary Českých lvů se zakopaly na předměstí Brna, zatím se drží statečně a bez velkých ztrát, ale jeden útvar v čele s velitelkou se pomalu chystá zpět do Ketkovic. Tak jako ostatní frakce, tam jdou něco hledat, něco po čem každý touží.  

Aktuálně je mezi frakcemi chaos. Každá frakce se snaží dosáhnout za každou cenu svého cíle. Z povzdálí sledují věškeré dění Kolonizátoři, kteří se chystají si všechen život na Zemi zotročit. Je to však jejich jediný cíl? Jediní, kteří tuší o blížící se bouři jsou Slavjani, jejichž hlavním zájmem je obrana Země, byť to v posledních letech moc nevypadá. Tento záměr jim však komplikují ostatní frakce, které jednají prozatím jen ve svém vlastním zájmu, ale brzy zjistí svou úlohu v nadcházející válce. I přes nabídnutou pomoc Slavjanů. Slavjani nevěří čestným myšlenkám ostatních frakcí. Kdo ví jak osudová bitva dopadne?! 

„Válka vypukla dřív než si všichni stačili uvědomit, co se vlastně stalo. Vojska aliance vytáhla proti Císařským, ale protože byli oslabeny o velkou část Českých lvů, kteří drželi Svatou armádu na předměstí Brna, byli nuceni vyžádat o pomoc Grabiezce, které původně do aliance přizvat vůbec nechtěli, ale protože se dostali do téhle nemilé situace byli nuceni s nimi uzavřít dočasné spojenectví, výměnou za to jim nabídli velkou část svých zásob ocele a nafty. Nejdřív Řádová vojska vytlačila Císařské z obraných pozic 60 km od Prahy a poté s podporou Rangerovských průzkumných jednotek a Grabiezčími obrněnými jednotkami je hnali až k hranicím kde narazili na odpor. Tam utrpěli první velké ztráty, ale i přesto vyhráli. Po pár dní odpočinku se rozhodli vpadnout na území Císařských a zlikvidovat Císaře, jenže před Berlínem narazili na velmi tuhý odpor a tak postup zůstal na mrtvém bodě. Tuhle šanci využil Reich a s pouhou hrstkou mužů a žen obešli Berlín a ze západní strany, kde byla obrana nejslabší, vzali město útokem. Doslova převálcovali obránce, vtrhli do Císařova „paláce“, pobili jeho gardu do posledního muže a poté veřejně Císaře pověsili nad bránu, pověsili ho na ostnatý drát, polili benzínem a zapálili. Když se o tom dozvěděl zbytek vojáků, okamžitě se vzdali a odevzdali své zbraně.“

Z deníku neznámého Řádového vojáka.

 

„Poté co bylo poraženo Císařství, jsme se rozhodli ukázat Kolonizátorům, že nejsou nepřemožitelní. Vtrhl jsem do jednoho z jejich táborů, kde jsme zapálili všechny stany i s Kolonizátory uvnitř a ti co byli na stráži nebo přežili byli zajati. Počkali jsme do úsvitu, a poslali jsme jednoho zajatce se slovy: „utíkej a pověz svým kamarádům, že jsme tady a že čekáme“. Kolem pravého poledne se objevili a jak byli nadohled zvedli jsme meče a usekali zbylím zajatcům hlavy. Poté jsme je napíchli na kůl. Oni s údivem stáli a nevěřili svým vlastním očím. Pak sem vydal rozkaz jednomu ze svých mužů, který byl hodně dobrý střelec, aby v hledáčku našel jejich velitele a zastřelil ho.“

Hlášení Davida Michálka na loď Žukov.

 

„Dostali jsme rozkaz o zajmutí jednoho či více vojáků Svaté armády. Tenhle rozkaz jsme splnili. Podařilo se nám zajmout tři vojáky, kteří vypověděli, kolik jich je, jaké mají zásobování a kdy dostávají příděly jídla. Po získání těchto informací jsme vyslali sabotážní tým, který měl za úkol zničit všechny zásoby pohonných hmot, otrávit projímadlem veškerou vodu a jedem na krysy otrávit jídlo. Tento úkol jsme dokončili bez značné námahy. Na večer jsme zaútočili. Odpor byl velmi slabý, nakráčeli jsme si to přímo s jistotou do lazaretu, kde jsme našli snad celou armádu, jak se svíjí v křečích a umírá ve svých vlastních výkalech. Vzpomněl jsem si, co udělali Slavjanům, vytáhl jsem zbraň a začal jsem jednoho po druhém popravovat. Ostatní chvíli váhali, ale pak udělali to stejné. Ti co přežili, se rozutekli. Tak byla poražena velká a prý neporazitelná armáda.“

Zápisky důstojníka Českých lvů.