Příběh
Zde si můžete přečíst celý příběh který je vcelku rozsáhlý. Hlavní je však znalost Prologu a Kroku do neznáma jež je letošním ročníkem.
Píše se rok 2051, nebo to je 52? Kdo ví, už jsem tak nějak ztratil pojem o datu, pochybuji, že ještě někoho zajímá co je za rok, nebo den. Je to už dávno co uhasla ohniska války. Jaké války se ptáte? No tak se poklidně usaďte a nechte starce vyprávět. Pamatuji si to docela přesně. Hmmm byl to krásný rok 2019, na nebi ani mráček a pak se to stalo… obrovský hukot a otřes…. ze zpravodaje jsme se dozvěděli že obří meteorit zasáhl pobřeží Indie a vyhladil takřka celou populaci Asie a blízkého východu. Dále obrovské množství popílku, které při nárazu vzniklo, doslova zakrylo oblohu na polovině zeměkoule. Táhnoucí se od Číny přes Evropu až do Ameriky. Podle všech vesmírných institucí veškeré pokusy o odklonění meteoritu byly neúspěšné. Proč? to vláda neoznámila? To štěkáte na špatný strom. Každopádně nějakou dobu se dařilo řídit evakuační plán, ale potom se popel začal snášet na zem a tím pádem se znečistilo přírodní prostředí, společně s vodou. Masové vymírání zvěře, ryb a rostlin následovalo krátce potom. S nedostatkem jídla a vody, nastal mezi obyvatelstvem hladomor, kterému padlo za oběť miliony lidí, navíc se začaly vztahy mezi státy vyostřovat, všichni požadovali zásoby od druhých a nikdo se samozřejmě nechtěl dělit.
Napětí prasklo 6.prosince 2019 kdy Čína napadla Ruskou zásobárnu vody a potom se to už vezlo. Amerika zaútočila na Kanadu, Francie na Anglii a další a další. Jakoby přírodní katastrofa nebyla málo, ne oni se museli začít vraždit ještě mezi sebou. Táhlo se to rok, dva, a potom se z kráteru začalo něco rojit, nějaký parazit či jak to nazvali, který infikoval lidi a snižoval jejich inteligenci natolik že se začali chovat jako divá zvěř a útočit na vše co bylo okolo nich. Šířil se nejprve vodovodní řadem a později i kousnutím. Mocnosti tomu nevěnovali pozornost dokud se to nezačalo šířit i mezi vojsky a to už bylo pozdě. Takže takto nějak lidstvo pomalu zaniklo. Když už nebylo vojáků co by bojovali či hlídali dodržování zákonů, válka tak nějak skončila, vládnoucí vrstva zmizela bůhví kam, někteří říkají že odešli do bunkrů, jiní že umřeli.
S vládou pryč nebyl důvod pro lidi zůstávat v evakuačních zónách, když je tam žádná pomoc stejně nečekala. Zbylé hrstky lidí se rozutekly do různých koutů světa, někteří zakládali vlastní opevněná “města”, jiní okrádali a vraždili ostatní co přežili, a ti poslední se snažili přežít z čeho mohli. S takřka neustálou hrozbou nájezdníků a těch věcí co se už nedají nazývat lidmi se stal každodenní život velmi těžký. S dalšími roky a dalšími generacemi, lidé zapomněli na to co bylo, a jediný cíl dnes je přežít. Inu a to je asi tak vše co bych ti řekl, měl bys už jít, mám pocit že mě místní “Bezpečnost” brzo navštíví a nebylo by dobré kdyby tě tu viděli. Je to v pořádku, koneckonců jsem starý a zasloužím si klid a teď už běž.
Píše se rok 2037 situace na Zemi, byť je stále zoufalá, se pomalými krůčky stabilizuje a přeživší se na této hroudě bláta snaží přežít tak, jak mohou a je v jejich silách. Avšak lidstvo dokázalo už jednu věc a to zbavit se kolonizátorů. Hrozbě jenž přišla z vesmíru a sužovala zbytky lidského pokolení, jenž přežilo nukleární peklo. Ale jak to tak bývá, na jeden vyřešený problém se objeví dva další.
Znenadání začali střední Evropu sužovat nečekané a silné radiační bouře a emise. Z počátku nikdo netušil, čím to je, neboť všechny atomové krátery byly už ustálené, a ani velké bouře nedokázaly rozvířit radiaci z nich v takové míře a síle, jakou ukazovaly dozimetry skoro každé kontrolní stanice na území nově vzniklé Koalice.
Nebyl to žádný zanedbatelný problém, který by vyřešil nějakou dobu nevylézat z krytu a počkat až se to přežene. Bouře byly tak prudké a přicházely z nenadání a nebyla snad žádná možnost předpovědět jejich příchod. Bouře narušovaly nejen rádiové vysílání, ale i chod přístrojů které nebyly dostatečně chráněny proti jejím vlivům. Znemožnilo to i cestování mezi Atoly, takže pokleslo zásobování a obchod. Lidstvu se opět stížily životní podmínky a opět začalo docházet k nepokojům a hladomoru.
Velitelka vešla do své pracovny, zabouchnula za sebou dveře a rozsvítila světlo. Stará výbojková zářivka zablikala a svým teple žlutým světlem osvítila místnost její pracovny. Rozepnula knoflíky svého koženého pláště s společně s čepicí s odznakem bílého lva na rudém poli jej odložila. Došla ke skříni, otevřela ji, a vyndala z ní láhev s jakousi nazlátlou tekutinou, skříň zavřela a odebrala se na druhý konec pracovny k velkému dubovému stolu za níž byla velká vypolstrovaná židle do které se velitelka s zafuněním sesula. Sáhla do horní zásuvky a vyndala sklenici, poté odzátkovala láhev a nalila si štědré množství jejího obsahu a odložila ji na stůl. Uchopila sklenici a zvrátila se do křesla. Právě se vrátila z porady představitelů Koalice která byla svolána kvůli radiačním bouřím, které řádili teď víc než bylo obvyklé. Upila trochu ze sklenice a užívala si, jak ji zlatavá tekutina protékala tělem, a kudy tekla, tudy se do těla rozlévalo příjemné teplo… “Ty zatracené radiační bouře… zabručela si. Jako by nestačila ta situace co byla doteď… nejen že jsme oslabení po boji s Kolonizátory, a musíme neustále odrážet nájezdy mutantů a Kmenů, ale objeví se tu z ničeho nic množství radiačních bouří nevídané síly a takové početnosti, že nad tím zůstává rozum stát, které narušují nejen život na povrchu ale navíc i znemožňují zásobování našich jednotek v nárazových zónách, a to je více než nepříjemné”. Znovu upila a postavila sklenici na stůl. Zadívala se na druhý konec místnosti, kde se na zdi rozkládala mapa státu, na rohu mapy bylo velkými písmeny napsáno “Velká naučná mapa Čech, Moravy a Slezska”. Do té mapy byly zapíchané různé špendlíky a fáborečky omotané různo barevnými šňůrkami značící různá obranná postavení… Atoly… a další věci, co se týkají obrany nové vlasti zbytků přeživšího národa. “Tohle mi byl čert dlužnej!” Udeřila pěstí do stolu, až sklenice nadskočila a převrhla se. Tekutina se začala postupně rozlévat po stole až ji začala kapat na nohavice. V tu chvíli prudce vstala a vydala se hlouběji zkoumat mapu pro nastávající přesuny a operace.