Příběh

 

Píše se rok 2051, nebo to je 52? Kdo ví, už jsem tak nějak ztratil pojem o datu, pochybuji, že ještě někoho zajímá co je za rok, nebo den. Je to už dávno co uhasla ohniska války. Jaké války se ptáte? No tak se poklidně usaďte a nechte starce vyprávět. Pamatuji si to docela přesně. Hmmm byl to krásný rok 2019, na nebi ani mráček a pak se to stalo… obrovský hukot a otřes…. ze zpravodaje jsme se dozvěděli že obří meteorit zasáhl pobřeží Indie a vyhladil takřka celou populaci Asie a blízkého východu. Dále obrovské množství popílku, které při nárazu vzniklo, doslova zakrylo oblohu na polovině zeměkoule. Táhnoucí se od Číny přes Evropu až do Ameriky. Podle všech vesmírných institucí veškeré pokusy o odklonění meteoritu byly neúspěšné. Proč? to vláda neoznámila? To štěkáte na špatný strom. Každopádně nějakou dobu se dařilo řídit evakuační plán, ale potom se popel začal snášet na zem a tím pádem se znečistilo přírodní prostředí, společně s vodou. Masové vymírání zvěře, ryb a rostlin následovalo krátce potom. S nedostatkem jídla a vody, nastal mezi obyvatelstvem hladomor, kterému padlo za oběť miliony lidí, navíc se začaly vztahy mezi státy vyostřovat, všichni požadovali zásoby od druhých a nikdo se samozřejmě nechtěl dělit. 

Napětí prasklo 6.prosince 2019 kdy Čína napadla Ruskou zásobárnu vody a potom se to už vezlo. Amerika zaútočila na Kanadu, Francie na Anglii a další a další. Jakoby přírodní katastrofa nebyla málo, ne oni se museli začít vraždit ještě mezi sebou. Táhlo se to rok, dva, a potom se z kráteru začalo něco rojit, nějaký parazit či jak to nazvali, který infikoval lidi a snižoval jejich inteligenci natolik že se začali chovat jako divá zvěř a útočit na vše co bylo okolo nich. Šířil se nejprve vodovodní řadem a později i kousnutím. Mocnosti tomu nevěnovali pozornost dokud se to nezačalo šířit i mezi vojsky a to už bylo pozdě. Takže takto nějak lidstvo pomalu zaniklo. Když už nebylo vojáků co by bojovali či hlídali dodržování zákonů, válka tak nějak skončila, vládnoucí vrstva zmizela bůhví kam, někteří říkají že odešli do bunkrů, jiní že umřeli.

S vládou pryč nebyl důvod pro lidi zůstávat v evakuačních zónách, když je tam žádná pomoc stejně nečekala. Zbylé hrstky lidí se rozutekly do různých koutů světa, někteří zakládali vlastní opevněná „města“, jiní okrádali a vraždili ostatní co přežili, a ti poslední se snažili přežít z čeho mohli. S takřka neustálou hrozbou nájezdníků a těch věcí co se už nedají nazývat lidmi se stal každodenní život velmi těžký. S dalšími roky a dalšími generacemi, lidé zapomněli na to co bylo, a jediný cíl dnes je přežít. Inu a to je asi tak vše co bych ti řekl, měl bys už jít, mám pocit že mě místní „Bezpečnost“ brzo navštíví a nebylo by dobré kdyby tě tu viděli. Je to v pořádku, koneckonců jsem starý a zasloužím si klid a teď už běž.

Město duchů – zde poprvé potkáváme hlavní 4 frakce (Čeští lvi, Rangers, Grabiezci a Řád) celého příběhu. Situace byla velice žalostná, frakce prakticky nedisponovaly žádnou výstrojí, municí a zbraněmi (neměli ani svítilny – na lokace se svítilo cigárem laughing). První noc pobytu ve městě se objevili nebezpeční tvorové – rychlí, tiší a krvelační, nekontrolovaní nikým a ničím, jen svou touhou zabíjet.

Jeden z nich byl nad nimi – větší, silnější, chytřejší. Bubakis! Tento tvor přišel z čistajasna z hlubin města duchů. Byl naprosto imunní vůči veškerým, zde dostupným zbraním. Současně s ním vyšla najevo i skutečnost existence vědeckého projektu s názvem Sparťan. Tento projekt již před 30 lety započali první zakladatelé Slavjanské army. Mělo se jednat o supervojáka schopného bojovat v jakémkoliv prostředí, za jakýchkoliv podmínek a proti jakémukoliv nepříteli. Projekt byl myšlen jako zbraň proti blížící se hrozbě z vesmíru. Byl však pozastaven z důvodu velkého počtu neúspěšných pokusů. Bubakis byl posledním subjektem. Disponoval všemi „kladnými“ vlastnostmi supervojáka, ale zároveň i mnoha „zápornými“. Jednotlivé frakce se snažily získat alespoň část projektu pro sebe.

Po městě se rozšířila informace o skrytém bunkru Slavjanské army, který je stále Slavjany obsazen. Frakce se tedy snažily se Slavjany spojit a bunkr nalézt. Mezi obyvateli Města duchů se ale pohybovala ještě další skupina – Kolonizátoři. Malá skupinka agentů, uvězněná na Zemi, která hledala způsob, jak Zemi opustit.

V průběhu zkoumání města, nechávání se zabíjet mutanty, se objevila další informace o další Slavjanské základně – a to konkrétně zbrojnici, která měla vyzbrojit Sparťany do války s nepřítelem – s Kolonizátory. Zbrojnice se nacházela hluboko pod hladinou jezera a za použití běžných technologií nebyla dostupná. Jedinými lidmi, kterým se podařilo dostat dovnitř byl guvernér Řádu a několik příslušníků Českých lvů. Ve zbrojnici se nacházelo velké množství arzenálu – tanky, meziplanetární plavidla, obrněná vozidla, zbraně a nespočet munice. Je známo, že tyto dvě frakce získaly nějakou část této kořisti.

Slavjanská osádka bunkru Nadeyat’sya-7 očekávala příchod Slavjanské divize, a proto po 30 letech bunkr otevřela. Tohoto činu využili Kolonizátoři, kteří věděli o přítomnosti velice vyspělého zařízení pro meziplanetární cestování v bunkru. Není známo, jak jej Slavjani získali, jedná se však o zařízení, které dokáže přepravovat hmotu během několika sekund napříč vesmírem. S pomocí své vyspělé techniky pronikli kolem stráží, uprchli branou a vzali s sebou jistý velice vzácný artefakt ukořistěný původně Grabiezky, z nichž některé nabrali do svých služeb. Osádka bunkru se nejprve spojila s Českými lvy – odnož Slavjanů, protože divize Slavjanů nebyla schopna dorazit včas. Frakce Rangerů a Grabiezců se pokusili za pomocí svých posil proniknout do bunkru násilím. Bunkr odolal jen díky příchodu zmíněné Slavjanské divize, která zaútočila frakcím do zad. Této příležitosti využil Řád a Reich – uzmuli kořist a zmizeli. Po tomto střetu byli všechny ostatní frakce kromě Slavjanů nuceny opustit Město duchů.

 

Po vyhnání ostatních klanů z Ketkovic se ve Slezsku usadila velká skupina, která se nazývala Reich. Tvrdili o sobě, že jsou odbojem Císařského impéria a jejich cílem se svrhnout císaře. Reich si byl vědom svých nedostatků v materiálu i lidech, proto se rozhodli kontaktovat a pozvat na sněm české klany. Následovalo dlouhé a namáhavé jednání o podmínkách spojenectví. Po jisté době se spolu frakce Čeští lvi, Řád, Rangers opevnili v pevnosti Reichu, pod vedením důstojníka Hanse Kemerich. Po jistou dobu bylo toto společenství prosperující, spojeným jednotkám se podařilo zajistit blízké bunkry a získat potřebné zdroje pro funkci pevnosti. Jediné nebezpečí představovali až moc podezřele organizované útoky mutantů. Komunita i tak sílila.

Spojené jednotky Aliance objevili ustupující skupinu Slavjanské army s mnoha zraněnými v čele s majorem Nikolajem Federovem. Od toho se poté dozvěděli o blížícím se nebezpečí Svaté armády, a o tom že Svatá disponuje zbraněmi hromadného ničení. Federov se snažil vyjednat navrácení odcizeného materiálu i s kopiemi projektu Sparťan. Na oplátku slíbil pomoc v boji proti nepříteli a možnou účast na projektu skupině vědců.

Totožní agenti, kteří infiltrovali některé české klany v Městě duchů se dostali i na tento sněm. Po neúspěšné sabotáži byli odhaleni a zlikvidováni, ale dokázali však poslat důležité informace k budoucímu útoku na Nadeyat’sya-7, při kterém byli zraněni členové Českých lvů. 

Jak zmiňoval major Federov, Svatá armáda přišla i sem. Podařilo se jim zajmout guvernéra Řádu, kterého drželi v nedalekém bunkru. Po krátkých debatách a menších rozbrojích se rozhodli guvernéra zachránit. Po úspěšné záchraně jej udatný zdravotník odtáhl na svých zádech až na ošetřovnu do pevnosti, kde byl stabilizován a po krátké době bez jasných okolností zmizel. 

Slavjanská arma byla téměř poražena, zbylo jen pár jednotek které se snažily zastavit postup Svaté armády směřující do střední Evropy. Bohužel bez velkého úspěchu. Zbylé jednotky se snaží přemístit ze své severní základny do Česka, aby zde dokončily svůj úkol – Sparťana.

 

Vojenské útvary Českých lvů se zakopaly na předměstí Brna, zatím se drží statečně a bez velkých ztrát, ale jeden útvar v čele s velitelkou se pomalu chystá zpět do Města duchů. Tak jako ostatní frakce, tam jdou něco hledat, něco po čem každý touží.

 

Aktuálně je mezi frakcemi chaos. Každá frakce se snaží dosáhnout za každou cenu svého cíle. Z povzdálí sledují veškeré dění Kolonizátoři, kteří se chystají si všechen život na Zemi zotročit. Je to však jejich jediný cíl? Jediní, kteří tuší o blížící se bouři jsou Slavjani, jejichž hlavním zájmem je obrana Země, byť to v posledních letech moc nevypadá. Tento záměr jim však komplikují ostatní frakce, které jednají prozatím jen ve svém vlastním zájmu, ale brzy zjistí svou úlohu v nadcházející válce. I přes to že Slavjani nabídli pomoc, čestným myšlenkám ostatních frakcí nevěří. Kdo ví jak osudová bitva dopadne?!

„Válka vypukla dřív než si všichni stačili uvědomit, co se vlastně stalo. Vojska Aliance vytáhla proti Císařským, ale protože byli oslabeny o velkou část Českých lvů, kteří drželi Svatou armádu na předměstí Brna, byli nuceni vyžádat o pomoc Grabiezce, které původně do Aliance přizvat vůbec nechtěli, ale protože se dostali do téhle nemilé situace byli nuceni s nimi uzavřít dočasné spojenectví, výměnou za to jim nabídli velkou část svých zásob ocele a nafty. Nejdřív Řádová vojska vytlačila Císařské z obraných pozic 60 km od Prahy a poté s podporou Rangerovských průzkumných jednotek a Grabiezčími obrněnými jednotkami je hnali až k hranicím kde narazili na odpor. Tam utrpěli první velké ztráty, ale i přesto vyhráli. Po pár dnech odpočinku se rozhodli vpadnout na území Císařských a zlikvidovat Císaře, jenže před Berlínem narazili na velmi tuhý odpor a tak postup zůstal na mrtvém bodě. Tuhle šanci využil Reich a s pouhou hrstkou mužů a žen obešli Berlín a ze západní strany, kde byla obrana nejslabší, vzali město útokem. Doslova převálcovali obránce, vtrhli do Císařova „paláce“, pobili jeho gardu do posledního muže a poté veřejně Císaře pověsili nad bránu. Pověsili ho na ostnatým drátem, polili benzínem a zapálili. Když se o tom dozvěděl zbytek vojáků, okamžitě se vzdali a odevzdali své zbraně.“

Z deníku neznámého Řádového vojáka.

 

„Poté co bylo poraženo Císařství, jsme se rozhodli ukázat Kolonizátorům, že nejsou nepřemožitelní. Vtrhl jsem do jednoho z jejich táborů, kde jsme zapálili všechny stany i s Kolonizátory uvnitř a ti co byli na stráži nebo přežili byli zajati. Počkali jsme do úsvitu, a poslali jsme jednoho zajatce se slovy: „utíkej a pověz svým kamarádům, že jsme tady a že čekáme“. Kolem pravého poledne se objevili a jak byli na dohled zvedli jsme meče a usekali zbylým zajatcům hlavy. Poté jsme je napíchli na kůl. Oni s údivem stáli a nevěřili svým vlastním očím. Pak jsem vydal rozkaz jednomu ze svých mužů, který byl vynikající střelec, aby v hledáčku našel jejich velitele a zastřelil ho.“

Hlášení Davida Michálka na loď Žukov.

 

„Dostali jsme rozkaz o zajmutí jednoho či více vojáků Svaté armády. Tenhle rozkaz jsme splnili. Podařilo se nám zajmout tři vojáky, kteří vypověděli, kolik jich je, jaké mají zásobování a kdy dostávají příděly jídla. Po získání těchto informací jsme vyslali sabotážní tým, který měl za úkol zničit všechny zásoby pohonných hmot, otrávit projímadlem veškerou vodu a jedem na krysy otrávit jídlo. Tento úkol jsme dokončili bez značné námahy. Na večer jsme zaútočili. Odpor byl velmi slabý, nakráčeli jsme si to přímo s jistotou do lazaretu, kde jsme našli snad celou armádu, jak se svíjí v křečích a umírá ve svých vlastních výkalech. Vzpomněl jsem si, co udělali Slavjanům, vytáhl jsem zbraň a začal jsem jednoho po druhém popravovat. Ostatní chvíli váhali, ale pak udělali to samé. Ti co přežili, se rozutekli. Tak byla poražena velká a prý neporazitelná armáda.“

Zápisky důstojníka Českých lvů.

Frakce Českých lvů a Slavjanů se opět setkávají ve Městě duchů. Zde však naráží na dvě menší skupiny které spolu před nedávnem začaly spolupracovat. Jedná se o skupinu doktorů kteří se označují jako Červený kříž a druhá tajuplná skupina o které nikdo pořádně neví odkud přišli, Lovci lebek. Dále se na území také objevila průzkumná jednotka Řádu která celé dění bedlivě sledovala. Jako poslední se ve městě objevila překvapivě početná skupina Rangerů.

 

Frakce se pustily do prozkoumávání rozbombardovaného města a znovuvybudování základen. Během své činnosti narazili na podivné těleso vyčnívající ze země. Posléze zjistili, že se jedná o meziplanetární plavidlo. Nedaleko plavidla objevili hřbitov s náhrobky na kterých byl psán neznámý dialekt. Skupina Českých lvů která se k hřbitovu dostala jako první na něm nalezla podivnou ampuli jež byla silně radioaktivní.

 

První věc kterou průzkumníky zajímalo bylo zda se dostanou do Nadeyat’sya-7. Nalezli však pouze silně zavalený vchod. K řešení tohohle problému však neměli dostatek nutného materiálu a byli nuceni ho nechat na později.

 

Po krátké debatě se velení Českých lvů rozhodlo do lodi proniknout násilím, protože byla uzamčena zevnitř. Vypálili do lodi malý otvor kterým do ní pronikli. Uvnitř nalezli tvora s prapodivnou hlavou, který ležel raněn na bedně plné vzácného Thoria. Červený kříž se tohohle tvora snažil ošetřit avšak bezúspěšně. Tvor jim v posledních minutách svého života sdělil že patří k rase “Thůmů”  která bojovala proti Kolonizátorům ovšem bezúspěšně.

 

Skupina Rangerů byla však skupina Kolonizátorů jež se za Rangery vydávala. Jako všichni ostatní se chtěli zmocnit projektu Sparťan ale také hledali vzácné Thorium které potřebovali pro opravu poškozené lodi na orbitě. Pod rouškou noci se vydali hluboko do pustiny aby si pomocí teleportačního paprsku přenesli na zem zásoby a také svého vůdce jež ovládal tělo Guvernéra Řádu. Při cestě zpět, pro jistotu, aby nebyli odhaleni zvolili mnohem delší a složitější cestu do základny. Následně však byla zajata hlídka Lovci lebek kvůli podezření že se jedná o kolonizátory.

 

Následující den se Guvernér z důvodu možného odhalení skupiny přesunul zpět na loď i se vzácným artefaktem a skupina se rozhodla území opustit. Při svém ústupu se však museli probít skupinou Českých lvů jež jim stála v cestě. Tu se jim nakonec povedlo zahnat do jejich vlastního proti-radiačního bunkru a dočasně uvěznit. Tento čas tedy využili k úniku aniž by byli pronásledováni.

 

Ostatní frakce po tomhle “vítězství” začali o něco intenzivněji spolupracovat a rozhodli se dát své zdroje dohromady aby mohli od obchodníka Tina koupit výbušninu na uvolnění závalu Nadeyat’sya-7.

 

Při soumraku skupina Českých lvů, Slavjanů, Řádu, Lovců lebek a Červeného kříže odpálila zával a vyrazila do Nadeyat’sya-7. Při vstupu do bunkru však byli přepadeni do zad neznámým protivníkem, ale podezření padá na Svatou armádu. Odříznuti v bunkru od jediného východu se rozhodli bunkr prohledat. V komplikované síti chodeb a místností neměli jednoduchý úkol najít jinou cestu ven mezitím co na ně neustále doráželi útočníci. Ty se jim podařilo za vysokých ztrát zatlačit. A po několikahodinových bojích i nalézt další východ jež byl zamčen zevnitř a uniknout.

Při rozbřesku do Města duchů zavítal nečekaný host. Slavjanský inženýr, který tvrdil že byl členem posádky jenž měl stále přístupové kódy k obraným systémům Nadeyat’sya-7. Po otevření Nadeyat’sya-7 zachytil signál bunkru a vydal se tedy na průzkum. Čeští lvi za podpory svých Slavjanských bratrů ho požádali o pomoc a on jim předal kódy k tajné nukleární raketě země-vesmír. Skupina si však nebyla jista na jakou loď je raketa zaměřena. Zda na Slavjanský Žukov nebo na Kolonizátorskou mateřskou loď. I přesto se rozhodli raketu odpálit a ta zničila loď Kolonizátorů.

 

Signál z Nadeyat’sya-7 také zachytil jeden z bývalých Slavjanských vědců. I přes nebezpečí se rozhodl oblast prozkoumat aby jeho práce nepadla do nepovolaných rukou. Zde byl odchycen Českými lvi. Prvně vyděšen jejich Slavjanskými spolubojovníky jim nedůvěřoval, avšak po otevřené konverzaci začal důvěřovat jednomu členu Českých lvů. Rozhodl se jim tedy pomoci ještě jednou projekt Sparťan oživit. Byl vybrán nejsilnější z Českých lvů jež byl následně podroben v laboratoři Nadeyat’sya-7 upraveným mutagenům. I přes komplikace se mutace zdařila a voják se zdá mutace zvládl. Bude však podroben důkladnému sledování.

 

A aby těch pro lidstvo dobrých zpráv nebylo dost, rozhodly se zbylé frakce uzavřít koalici. Jednotky Českých lvů, zbytky Slavjanské army, Lovci lebek jež byli identifikováni jako předsunutá jednotka Britských sil a Červený kříž uzavřeli mírovou dohodu s vzájemnou výpomocí. Řád se dohody nezúčastnil, není tedy součástí koalice avšak nestojí ani proti ní. Žukov a jeho posádka opustili orbitu a odletěli do dalekého vesmíru. David Michálek jako jediný Slavjan zůstal na Zemi a pátrá po vrazích své ženy a dcery.

Píše se rok 2037 situace na Zemi, byť je stále zoufalá, se pomalými krůčky stabilizuje a přeživší se na této hroudě bláta snaží přežít tak, jak mohou a je v jejich silách. Avšak lidstvo dokázalo už jednu věc a to zbavit se kolonizátorů. Hrozbě jenž přišla z vesmíru a sužovala zbytky lidského pokolení, jenž přežilo nukleární peklo. Ale jak to tak bývá, na jeden vyřešený problém se objeví dva další. 

Znenadání začali střední Evropu sužovat nečekané a silné radiační bouře a emise. Z počátku nikdo netušil, čím to je, neboť všechny atomové krátery byly už ustálené, a ani velké bouře nedokázaly rozvířit radiaci z nich v takové míře a síle, jakou ukazovaly dozimetry skoro každé kontrolní stanice na území nově vzniklé Koalice.

Nebyl to žádný zanedbatelný problém, který by vyřešil nějakou dobu nevylézat z krytu a počkat až se to přežene. Bouře byly tak prudké a přicházely z nenadání a nebyla snad žádná možnost předpovědět jejich příchod. Bouře narušovaly nejen rádiové vysílání, ale i chod přístrojů které nebyly dostatečně chráněny proti jejím vlivům. Znemožnilo to i cestování mezi Atoly, takže pokleslo zásobování a obchod. Lidstvu se opět stížily životní podmínky a opět začalo docházet k nepokojům a hladomoru.

Velitelka vešla do své pracovny, zabouchnula za sebou dveře a rozsvítila světlo. Stará výbojková zářivka zablikala a svým teple žlutým světlem osvítila místnost její pracovny. Rozepnula knoflíky svého koženého pláště s společně s čepicí s odznakem bílého lva na rudém poli jej odložila. Došla ke skříni, otevřela ji, a vyndala z ní láhev s jakousi nazlátlou tekutinou, skříň zavřela a odebrala se na druhý konec pracovny k velkému dubovému stolu za níž byla velká vypolstrovaná židle do které se velitelka s zafuněním sesula. Sáhla do horní zásuvky a vyndala sklenici, poté odzátkovala láhev a nalila si štědré množství jejího obsahu a odložila ji na stůl. Uchopila sklenici a zvrátila se do křesla. Právě se vrátila z porady představitelů Koalice která byla svolána kvůli radiačním bouřím, které řádili teď víc než bylo obvyklé. Upila trochu ze sklenice a užívala si, jak ji zlatavá tekutina protékala tělem, a kudy tekla, tudy se do těla rozlévalo příjemné teplo… “Ty zatracené radiační bouře… zabručela si. Jako by nestačila ta situace co byla doteď… nejen že jsme oslabení po boji s Kolonizátory, a musíme neustále odrážet nájezdy mutantů a Kmenů, ale objeví se tu z ničeho nic množství radiačních bouří nevídané síly a takové početnosti, že nad tím zůstává rozum stát, které narušují nejen život na povrchu ale navíc i znemožňují zásobování našich jednotek v nárazových zónách, a to je více než nepříjemné”. Znovu upila a postavila sklenici na stůl. Zadívala se na druhý konec místnosti, kde se na zdi rozkládala mapa státu, na rohu mapy bylo velkými písmeny napsáno “Velká naučná mapa Čech, Moravy a Slezska”. Do té mapy byly zapíchané různé špendlíky a fáborečky omotané různo barevnými šňůrkami značící různá obranná postavení… Atoly… a další věci, co se týkají obrany nové vlasti zbytků přeživšího národa. “Tohle mi byl čert dlužnej!” Udeřila pěstí do stolu, až sklenice nadskočila a převrhla se. Tekutina se začala postupně rozlévat po stole až ji začala kapat na nohavice. V tu chvíli prudce vstala a vydala se hlouběji zkoumat mapu pro nastávající přesuny a operace.